Kdo aspoň jednou viděl hejno kormoránů v akci, ten má jasno. Nad dokonalostí, chytrostí a útočností těchto lovců se tají dech. Neomylně si dovedou vybrat nejvhodnější místo k lovu a pak se nesmlouvavě pustí do zničujícího díla. Voda se vaří vystresovanými rybími oběťmi, ve vzduchu je slyšet přibývající šustot křídel a kormoráni se cpou do doby, než mají dost. Pak na okolních stromech tráví. A jdou znovu do útoku. Nemají-li dost, hejno z vypleněné vody vzlétne a zamíří na jiné loviště.

Děs a hrůza

Film, který ve spolupráci s ČRS natočili kolegové ze serveru Chytej.cz v Plzni na řece Radbuze pod Borskou přehradou, by měli povinně a hned několikrát vidět všichni ti, kteří tak rádi o ochraně kormorána mluví. Nesmírně opatrní a všemi mastmi mazaní loupeživí ptáci se do ryb pustili přímo ve městě. Nedbali ruchu velkého města, aut, nedbali přihlížejících lidí. Kormoráni naháněli ryby směrem k jezu a baštili je jako diví. Když dohodovali, vzlétli a odfrčeli. Jakmile mají kormoráni hlad, tak se prostě vyrušit nedají, i když jsou to jinak velice opatrní ptáci. Jinde si dokonce nevšímali ani kusů cihel, které mezi ně někdo házel. Jeden z ptáků se ohlédl, ostatní se v hostině rušit nedali ani v nejmenším.
Jednatel Západočeského územního svazu Martin Bílý mi u oběda vyprávěl, jak jednou na jedné lokalitě na základě udělené výjimky kormorány stříleli. „Jednoho jsme dostali, hejno uletělo, ale přesně za 120 minut se za vyslaným průzkumníkem vrátilo. A tak se to pak opakovalo hned několikrát. Mnohohlavé hejno zpět přilétalo přesně, jako podle nejdražších švýcarských hodinek. A my vždy dostali jen jednoho ptáka.“ To ovšem není mnoho, nabízí se poznamenat.
Ichtyolog Rady ČRS Pavel Vrána tvrdí, že kormoráni z našich toků vydolují na sedm tun ryb denně, možná i více. „Tento predátor spořádá až 60 cm dlouhou rybu, přičemž preferuje reptilní druhy, které se mu díky vřetenovitému tvaru těla lépe polykají. I když kormorán někdy rybu vyvrhne zpět, taková ryba moc šancí na přežití nemá a následně většinou hyne na řadu vnitřních i vnějších zranění.“
Kormorán představuje problém již nejméně 20 let a jeho stavy stále rostou. Už v roce 2007 se na petici proti kormoránům sešlo přes padesát tisíc podpisů, jenže nic moc se nestalo. Tito opeřenci loví dál a podstatná část českých, moravských a slezských rybářů vidí, že s rostoucím počtem kormoránů v našich revírech klesá jejich zarybnění.


Ve spleti kliček a paragrafů

Jak už bylo řečeno, běžný rybář všechny dohady, které se kolem kormorána vyskytují, dost dobře nechápe. Uvažuje logicky: Kormorán je nepůvodní druh (i když někteří ochránci přírody tvrdí, že původní), je u nás silně  přemnožený, na původních i nepůvodních obsádkách ryb páchá obrovské škody. Proč ho tedy chráníme, když je vše zřejmé jako facka?
Jenže on ten zpropadený kormorán úplně za všechno nemůže. Nežili bychom u nás doma, kdy - by dění kolem něj bylo jednodušší, přímočařejší.
„Řada lidí se domnívá, že za spoustu věcí, překážek a potíží mohou nejrůznější byrokratická omezení Evropské unie,“ řekl mi v Plzni europoslanec Pavel Poc  a dodal: „Není to tak. Věřte mi, že platí: Jak co ta která země  udělá a  evropském parlamentu prosadí, takové to nakonec má. Schvalování není tak složité,  jak se někomu na první pohled může zdát. A nejrůznější řeči a narážky na podobnost s někdejší Radou vzájemné hospodářské  pomoci jsou liché.“
 
Jak to je na chovných rybnících?
 
Hladoví ptáci ve vodách produkčních rybářů zlikvidují ryby v hodnotě zhruba 80 milionů ročně. Ročně však rybníkáři od státu jako náhradu škody způsobené  chráněným živočichem dostávají částku okolo 20 mil. Kč.  Sežrané,  poraněné a vystresované ryby je trápí stejně jako ostatní běžné rybáře a hospodáře na  rybářských revírech. Produkční rybáři tak mají alespoň něco jisté. Nebudeli však kormorán chráněný, nedostanou zhola nic.  A to se jim pochopitelně příčí.  Komu by se to taky líbilo, že?
 
Podstatně hůře jsou na tom svazoví rybáři
 
Těm občas zbydou jen oči pro pláč. Český rybářský svaz rok co rok do vod vysazuje ryby za mnoho desítek milionů korun, což jsou především finance, které vybere od rybářů za povolenky. Jenže kormoránům je zcela  šumafuk,  kde se nacpou. Jestli na státním, soukromém nebo Krakonošově. A tak neurvale řádí i na svazových revírech, řekách, rybnících, potocích… Jednatel Českého rybářského svazu Jan Štípek tvrdí, že se roční škody,  které Svaz v souvislosti s působením kormoránů na svých revírech utrpí, odhadují zhruba na 60–80 milionů korun. „Možná jsou ale ve skutečnosti ještě vyšší,“ dodává.
 
Ryba je věcí ničí
 
Jenže situace je taková, že sportovní rybáři jako náhradu nedostanou nic. Ani floka. Proč? No, protože české právo říká, že ryba v revírech je věcí ničí. A z toho vyplývá, že na náhradu oba svazy (ČRS i MRS) nemají nárok,  když  ryby nevlastní – byť jich spousty a spousty do svých revírů v podobě násady za své peníze koupily, draze odchovaly a posléze i nasadily. Jak to tedy přijde, že ryby v revírech jsou věcí ničí? Co je v tom za logiku?  Jednatel ČRS Jan Štípek tomu nerozumí. „My prokazatelně na doklady, které prošly účetnictvím, nakoupíme do revírů ryby za 180 mil. Kč, kormorán část z nich vyžere a MŽP  nám pak sdělí, že nemáme nárok na náhradu  škody, protože ty ryby jsou  ničí,“ diví se. Český rybářský svaz se s tím pochopitelně nechce a ani nemůže  smířit. Proto vede několik soudních sporů o náhrady škod působených chráněnými živočichy (především kormorány  a vydrami) a doufá, že tuto  nelogickou  hráz v podobě nějakého precedenčního rozsudku konečně prolomí a na nějakou náhradu škod dosáhne. A nejde jen o násadu kapra. Zejména škody na původních a typicky říčních  rybách jsou skutečně obrovské a  nenahraditelné jsou ztráty na generačních rybách. Tady jdou škody na jedné rybě ne do desítek korun, nýbrž rovnou do několika stovek. A kde není generační ryba, tam pak není potěr,  násada… A nevyroste ani další generační  ryba. A zbytek ryb je opět vyžrán.
 
 Kolečko se opakuje.
 
 A co myslivci, proč nestřílejí?

Kolegové z přírody s flintou na rameni vám nejprve řeknou, že nikdo znich nechodí do lesů a luk proto, aby bezhlavě zabíjel vše, co běhá a létá. Ale škodlivost kormorána vzhledem k rybám uznávají. Nakonec, vždyť řada  myslivců současně i rybaří… Ale i když rybařící myslivce při pohledu na oblohu svrbí ukazováček, spoušť jen tak nezmáčknou. Jednatel Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Kostečka to vysvětluje prozaicky: „Pokud  kormorán přestane být chráněný a budeme ho mít v honitbě, škody na rybách pak zaplatíme my, nikoliv stát. Může se nám to líbit? Jistěže ne! Na odstřel kormorána bychom navíc potřebovali nejméně pět milionů korun  ročně. Musíme zaplatit lidi, střelivo, benzin, ošacení a další náležitosti. Kormorán je velice chytrý pták. Kdo si myslí, že myslivec přijde k vodě a během chvíle má hotovo, ten žije v omylu. Kormorána nesmíte lovit v hnízdišti  nebo nocovišti, spolehlivě ho trefíte jen na vzdálenost do 30 m, střelba z větší dálky účinná není, pták má husté peří a odolnou kůži. Kolem vody je zakázané i používání olověných broků, povolené jsou jen ty méně účinné – ocelové. To vše pochopitelně něco stojí.“ Jednatel Kostečka rybářům radí: „Problém kormorána nevyřeší jediné ministerstvo. To je málo. Kormorána je podle mě zapotřebí dotlačit přímo na vládní úroveň! S tím, že kormorán není pouze problémem rybářů, nýbrž celé společnosti, která z peněz daňových poplatníků, tedy i nerybářů, platí vysoké škody. Kupříkladu Švýcaři, kteří nejsou v EU, ale v mnoha ohledech se jí přizpůsobují, povolují likvidaci kormorána jakýmkoliv způsobem. Dánové zase hromadně olejují vajíčka, což zadusí nevylíhlé zárodky. Musí to přece jít i u nás, pokud všechny zainteresované strany dojdou na základě změny pravidel ke kompromisu.“


Kolik u nás žije kormoránů?

Trvale zhruba přes 300 hnízdících párů, které však nejsou předmětem diskuze. Problémem jsou tažní ptáci, kteří u nás stráví přibližně 100 dní v roce. Těch je podle ornitologů zhruba 10–15 tisíc. Rybáři s tím nesouhlasí. Míní, že je jich přes 20 tisíc a zajímavé je, že Český statistický úřad uvádí dokonce více než 40 tisíc jedinců.
Hospodář Jihočeského ÚS ČRS Milan Hladík souhlasí s názorem, že spousta věcí ohledně loupeživého ptáka stojí na penězích. Během jednání mi pošeptal: „Když dostanu nějakých sto tisíc korun na tři měsíce, seženu střílející rybáře, kteří si to s kormorány rozdají natvrdo. Jsem přesvědčený, že by jejich řady zregulovali a přeživší ptáky řádně vystrašili.“ Někdo s tímto názorem souhlasit bude, jiný ne. Každopádně – problém kormorána je tu nejméně přes 20 let! Kormoráni u nás mají co žrát především díky rybářům a jejich penězům. Součástí problému jsou ochránci zvířat, Ministerstvo životního prostředí, myslivci a Ministerstvo zemědělství.
„Je třeba zvolit komplexní přístup k řešení,“ tvrdí poslanec Jiří Papež, místopředseda sněmovního Zemědělského výboru a předseda podvýboru pro myslivost, rybářství, včelařství, zahrádkářství, chovatelství a rozvoj venkova. „Nabízím svoji pomoc. Pokud to společnými silami zvládneme, celý projekt můžeme nabídnout jako návrh na řešení pro celou EU,“ dodává. Rybáři jsou za to pochopitelně rádi.
Ale měli by možná odpůrcům a zejména všem usmívajícím se ironikům z řad politiků („Máme jiné problémy, než nějaké pitomé kormorány“) poměrně jasně naznačit, kolik lidí v Česku rybaří. Zdá se vám to jako nepatřičný nátlak? Ale no tak… Vůbec bych se za to nestyděl, taková je realita – 330 tisíc rybářů je pořádná voličská síla. A připočtete-li si k tomuto číslu i rodinné příslušníky, kteří většinou volí stejně, jde o čísla, která vzbuzují respekt.



Závěrem bych chtěl zdůraznit skutečnost, že rybáři ohledně kormorána nesedí s rukama v klíně, ale na příslušných místech už dlouho vyvíjejí patřičný tlak ke změně. Pořád to ale nestačilo. Další jednání se ale rozbíhají, tak se snad blýská na lepší časy…

VLADIMÍR URBAN

FOTO: AUTOR, IVO NOVÁK, ZDENĚK KAŠŤÁK